za to, že neuchopíš sama

zlato, že stojíš ve sprše sama

jsi a budeš vždy odsouzená

uvidíš ve stínu strach

mí penzum je pomáhat

vychrlil sem na něj,

když celej večer chtěli všichni všechno vědět

nešlo je odmítat

stejně i bájný odjižděj pokaždý zrazeni

...proto

        , že nejde vzdorovat obtížím a všem

poznal jsem jí a právě potom

zbystřil zrak na ní

je sama a opuštěná,

teprve zvyká si

chytila opačný směr a utíká si

doháním jí po stametrech

i nejbližší z ní netuší

okolí teprve zvyká si

pak...

opřeni o skleněnou vytrýnu

říkáme si do vlasů

...pravdu

říkám jí: je krutá

konečně poznala,

vítej a buď osvobozena

říkám: procitla

svět není jenom vyšlechtěné jaksi

svět zdvíhá se nad oblak

krčís rameny a řveš tohou

jsi komplex a přitom slza sněžnou touhou

... řveš do dálek

tam

      ten zklamal

další přibyl v průchodu

chtěla bys najednou příliš

...vrháš se do dálek

kéž by

...znamenalo řešení tvého ušmudlaného já

kéž by

...by bylo ze zahrad

kéž by

...tvoje procitnutí znamenalo o mě stát

už je pozdě

tak du spát